Nejdůležitější změny v metodice dovolených platné od 1. ledna 2021

(zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, § 211 až 223)

01. Ruší se podmínka odpracování 60 dnů v roce a s tím i dovolená za odpracované dny (dosavadní § 214).
02. Délka dovolené se nemění a bude nadále dána v násobku týdnů, i když bude přepočtena na hodiny.
V programu v nabídce na položce O0561 Kategorie nároku na dovolenou bude formálně nadále uváděna stejná nabídka jako dříve.
03. Jestliže zaměstnanec konal práci za nepřetržitého trvání pracovního poměru v kalendářním roce po dobu 52 týdnů (nemusí to být tedy úplně celý rok) po stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší pracovní dobu podle rozvrhu směn, přísluší mu dovolená v rozsahu této stanovené nebo kratší pracovní doby vynásobené výměrou dovolené (např. 40 hodin x 4 týdny je 160 hodin, 40 hodin x 5 týdnů je 200 hodin, 37,5 hodiny x 5 týdnů je 187.5 hodin, po zaokrouhlení 188 hodin dovolené). Nebude tedy již rozhodující délka trvání pracovního poměru, ale jen doba výkonu práce. Viz § 212 odst. 1 a 2.
04. Jestliže zaměstnanec nesplnil výše uvedenou podmínku, tj. nepracoval takto po celý rok, přísluší mu poměrná část dovolené, pokud u zaměstnavatele konal práci alespoň po dobu 4 týdnů za nepřetržitého trvání pracovního poměru, v rozsahu stanovené nebo kratší pracovní doby podle rozvrhu směn (tím se nahrazuje dovolená za odpracované dny). Viz § 212 odst. 3 ZP.
05. Poměrná část dovolené činí za každou jednu odpracovanou stanovenou nebo kratší týdenní pracovní dobu podle rozvrhu směn 1/52 této pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené (přitom tato pracovní doba nemusí být odpracována v jediném týdnu; eventuální práce přesčas se ale v úvahu nebere), tj. při 40 hodinové týdenní pracovní době 40 : 52 = 0,7692307692, po zaokrouhlení např. na 3 desetinná čísla 0,769, 38,75 : 52 = 0, 745, 37,50 : 52 = 0, 721 hodin dovolené za 1 týdenní pracovní dobu.
06. Právo na dovolenou ani nadále nevzniká za práci přesčas.
07. Dojde-li u zaměstnance v průběhu roku ke změně délky stanovené nebo kratší pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou pracovní doby (213 odst. 4).
08. Zákon počítá i s eventualitou, že zaměstnanec v kalendářním roce odpracuje podle rozvrhu směn více než 52násobek týdenní pracovní doby (stanovené nebo kratší), k čemuž může dojít u nerovnoměrného rozvržení nebo konta pracovní doby, pokud vyrovnávací období přechází z jednoho kalendářního roku do dalšího a zaměstnanec má v prvním z obou let rozvrženo více směn či hodin. V takovém případě mu přísluší za každou další dvaapadesátinu odpracované doby též další 1/52 jeho dovolené (celkově tedy za 53 či ještě více týdnů). Viz § 212 odst. 5.
09. Dovolená se v kalendářním roce zaokrouhluje na celé hodiny nahoru (§ 216 odst. 5).
10. Překážky v práci, které se pro účely dovolené nyní nepovažují za výkon práce budou mít změněný význam: do výše 20násobku stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (při 40hodinové pracovní době do 800 hodin, při 37,5 do 750 hodin) se za výkon práce pro účely dovolené považují (tzv. částečně započitatelné náhradní doby). Jde o dočasnou pracovní neschopnost, není-li důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, karanténu, rodičovskou dovolenou (u muže nad rámec doby mateřské dovolené ženy), jiných důležitých osobních překážek v práci, neuvedených v nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Dovolená se z těchto důvodů již nebude krátit (nyní nejprve za 100 dnů o 1/12), ale nebude za tyto doby nad zkraje uvedený limit vznikat právo na dovolenou. Za tyto překážky v práci do 20násobku stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby bude právo na dovolenou vznikat ale jen jestliže zaměstnanec mimo tyto doby v kalendářním roce odpracoval alespoň 12násobek stanovené nebo kratší pracovní doby (u 40hodinové pracovní doby 480 hodin, což představuje 60 standardních směn - jde o posunutý význam tohoto rozsahu výkonu práce - nikoliv pro vznik nároku na dovolenou vůbec, ale pro vznik nároku na ni za dobu uvedených překážek v práci. Viz § 216 odst. 2 a 3.
11. Ostatní náhradní doby uvedené v § 348 odst. 1 (s odchylkou u písm. a) danou v § 216 odst. 2) se i nadále za výkon práce považují v plném rozsahu (plně započitatelné náhradní doby), včetně mateřské dovolené, ošetřování, péče o dítě mladší než 10 let a dlouhodobé péče podle § 191a.
12. Převedení části dovolené, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce do dalšího roku (nad rámec případů uvedených v § 218 odst. 1) bude možné na základě písemné žádosti zaměstnance, a to přesahuje-li 4 týdny, u pedagogických a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů (§ 218 odst. 2).
13. Čerpání dovolené bude sice v hodinách, ale má-li to být v rozsahu kratším, než je délka směny bude to možné jen výjimečně se souhlasem zaměstnance, nejméně však v délce 1/2 směny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny (§ 218 odst. 6); výjimku je nutné připustit při skončení pracovního poměru.
14. Zásadní změna, umožňující čerpání dovolené v den svátku; má-li na něj zaměstnanec plánovanou směnu, může mu být na něj dovolená určena na jeho žádost (jinak se ve svátek dovolená nečerpá). Viz § 219 odst. 2.
15. Vypouští se vznik práva na dovolenou při změně zaměstnání v průběhu měsíce (dosavadní § 212 odst. 3) a definice, co je změnou zaměstnání pro účely eventuálního převodu dovolené k novému zaměstnavateli - podmínka bezprostředního navázání (§ 221 dosavadní odst. 2).
16. Zrušení krácení dovolené pro překážky v práci, které se pro účely dovolené dosud nepovažovaly za výkon práce - viz jejich nové posuzování jako částečně započitatelných náhradních dob podle § 216 odst. 2 a 3. Tím se vypouští i zvláštní úprava krácení dovolené za dobu výkonu trestu odnětí svobody a vazby (tyto doby nejsou ani náhradními dobami a dovolená za ně již nepřísluší). Také se vypouští toleranční pravidlo, že dovolená vyčerpaná před nástupem na rodičovskou dovolenou se z důvodu jejího čerpání nekrátí - rodičovská dovolená je napříště částečně započitatelnou náhradní dobou podle § 216 odst. 2; nejde tedy o krácení či nekrácení, ale o vznik nároku.
17. Změna krácení dovolené za neomluvenou absenci - lze krátit jen za počet neomluveně zameškaných hodin v neomluveně zameškané směně (nikoliv až o 3 dny za den), avšak jen za celou směnu - její délka nerozhoduje. Zůstává pravidlo, že i neomluveně zameškané části směn lze sčítat (v roce). Nemění se ani povinnost ponechat zaměstnanci alespoň 2 týdny dovolené. Viz § 223 v novém znění.
18. Přechodné ustanovení, že právo na dovolenou, které vzniklo před 1. lednem 2021 a její čerpání (i když k němu dojde až později) se řídí dosavadní právní úpravou, nikoliv novelou ZP. Zejména v roce 2021 tak může docházet jak k čerpání „staré“ dovolené podle ZP ve znění platném v roce 2020, tak i k čerpání dovolené za rok 2021 podle nové právní úpravy. Viz článek II bod 2 novelizačního zákona. Postupem podle § 4a odst. 2 ZP se lze od zákona odchýlit a tzv. „starou“ dovolenou přepočítat na hodiny.

Přehled dob

1. Doba skutečného výkonu práce podle rozvrhu směn: plně za ni vzniká právo na dovolenou.
2. Doba tzv. plně započitatelných náhradních dob, uvedených v § 348 odst. 1 ZP plně vzniká právo na dovolenou, není-li stanoveno jinak:
  • mateřská dovolená,
  • rodičovská dovolená u muže čerpaná v době, v níž ženě přísluší právo na mateřskou dovolenou,
  • dočasná pracovní neschopnost (DPN), která je důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
  • ošetřování dítěte do 10 let nebo jiného člena domácnosti, péče o dítě do 10 let věku, které nemůže chodit do školy z důvodu podle zákona o zaměstnanosti a poskytování dlouhodobé péče dle § 191 a ZP,
  • čerpání dovolené (i dodatkové),
  • náhradní volno za práci přesčas a ve svátek,
  • překážky v práci, nejde-li o překážky uvedené v bodu 4 tohoto přehledu; jde-li ale o důležité osobní překážky, pak jen ty, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., o jiných důležitých osobních překážkách v práci,
  • tzv. placený svátek, kdy práce odpadla v důsledku svátku a zaměstnanci přísluší mzda, plat nebo náhrada mzdy.
3. Tzv. částečně započitatelné náhradní doby (překážky v práci) právo na dovolenou za ně vzniká do 20násobku stanovené nebo kratší pracovní doby v kalendářním roce (obvykle do 100 směn), pokud zaměstnanec mimo tyto doby (uvedené v bodech 1 a 2) odpracoval alespoň 12násobek stanovené nebo kratší pracovní doby (obvykle 60 směn):
  • DPN, která není důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
  • karanténa,
  • rodičovská dovolená (s výjimkou u muže podle bodu 2),
  • důležité osobní překážky v práci, které nejsou uvedeny v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., a to včetně vyslání národních expertů do mezinárodních institucí dle § 199 odst. 3 ZP.
4. Doby, za které právo na dovolenou vůbec nevzniká:
  • • neomluvená nepřítomnost v práci,
  • • vykázané pozdní příchody do práce a dřívější odchody zaměstnanců (nebudou-li následně pokryty tzv. neplaceným volnem),
  • • vazba a trest odnětí svobody,
  • • přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy (§ 207 písm. b) ZP),
  • • tzv. neplacené volno, bylo-li předem sjednáno jeho napracování - výkonem práce je až doba napracování (též § 78 odst. 1 písm. i) ZP); nebylo-li sjednáno napracování, jde o náhradní dobu podle bodu 3.

Stav k 2020-11-22