Lexikální prvky makrojazyka

Lexikální prvky jsou nejmenší použitelné jednotky textu nějakého jazyka. V našem případě jde o prvky makrojazyka. Členíme je zhruba do následujících skupin:

  1. zvláštní symboly
  2. vyhrazená slova
    Jsou slova, která si vyčleňuje překladač makrojazyka pro příkazy, procedury a funkce a názvy systémových datových prvků. Vyhrazená slova nemohou být použita jako identifikátory žádných uživatelsky definovaných datových prvků.
  3. identifikátory
    Jména označující konstanty, typy, proměnné, procedury, funkce ... Identifikátory mohou mít prakticky libovolnou délku a je možné užívat i diakritických znamének. Doporučujeme však diakritiku (háčky, čárky,..) nepoužívat a nevytvářet identifikátory delší než 15 znaků. Každý identifikátor může sestávat z písmen, číslic a znaků podtržení, nikoli však ze samých číslic.
  4. návěští
    Je posloupnost znaků a číslic zakončená znakem dvojtečka (např. VstupDat:)
  5. čísla
    Zápis čísel se běžně provádí v desítkové soustavě. Případný zápis čísla v hexadecimální soustavě uveďte znakem dolaru (např. $0F = 15). Desetinnou část vždy oddělujte tečkou bez ohledu na národní nastavení(např. 15.36). Konstanty s desetinnou tečkou musí být typu Real, ostatní konstanty nesmí přesáhnout meze číselného typu Longint.
  6. konstanty textu
    Znakový řetězec je posloupnost znaků zapsaná v jednom řádku programu a uzavřená mezi uvozovky (např.: "řetězec"). Zvláštním případem je tzv. prázdný řetězec, ve kterém není žádný znak (""). Řetězce délky jeden znak (např. "a") jsou automaticky konvertovány na typ char.
  7. komentáře
    Všechny zápisy uzavřené do složených závorek překladač ignoruje
V zápisu vyhrazených slov, identifikátorů i návěští jsou velká a malá písmena rovnocenná. Jeden řádek programu může mít maximálně 126 znaků, doporučuje se však příkazy přehledně (strukturovaně, blokově) členit a nepřesahovat délku řádku 80 znaků.